Jak nepřežiju apokalypsu

Posted 31. 07. 2011 / By Petr Soukup / Nezařazené

Dnes to bude trochu morbidnější, takže jestli očekáváte nějaké moudré rady, jaké tu obvykle vypouštím, asi raději ani dále nečtěte :)

Sledoval jsem teď jeden post-apokalyptický seriál a vedle mě to k zamyšlení, co bych v takové situaci dělal já. Ve zkratce: seriál byl o smrtící epidemii chřipky, která během několika dní vyhladila většinu populace světa až na malé procento lidí. Ti ale zůstali ve světě bez elektřiny, vody, vlády a všeho. Toť děj dvou sérií ve dvou větách. Neřeším jak moc reálné to je, ale zamyslel jsem se nad tím, jak hrozně špatně jsem na takovou seriálovou zápletku připraven. Co si budeme povídat - jsem zhýčkaný měšťák a navíc geek, který všechno potřebné má v notebooku nebo telefonu.

Hned v prvním díle například utíkali z města menšími ulicemi, protože velké výpadovky byly samozřejmě zacpané opuštěnými auty. Problém první - trefím já vůbec ven z Prahy? Kdykoliv v Praze něco potřebuji, sáhnu do kapsy a tam je Google Maps. Po hlavní cestě by to nebyl problém, ale někde mimo? Odhadnu tak možná směr, ale okamžitě bych zabloudil. Přiznejte se - kolik z vás má doma papírovou mapu svého okolí? Možná máte mapu Itálie, vinných cyklostezek na Moravě, ale kdo z vás má papírovou mapu okolních 50km?

Dalším problémem jsou zásoby. Bydlím naproti supermarketu a tam chodím jak do ledničky. Je to pár kroků, tak se málokdy obtěžuji udělat si nákup na víc jak den. A když zapomenu nakoupit, za rohem mám Tesco, které je otevřeno do 23:00. A když je ještě později, tak 5 minut autem je obrovské non-stop Tesco. Proč bych něco doma skladoval? V případě apokalypsy bych tak možná žvýkal orbitky a zapíjel to whiskey (jediná lahev, kterou doma aktuálně mám). Kdyby došlo na nejhorší, tak bych možná našel konzervu hrášku po minulých nájemnících.

V seriálu se usadily na venkově a začali farmařit. Už vidím sebe v takové situaci. Kdy já dělal naposledy něco praktického rukama? To bylo možná v době, kdy internet v ČR snaživě útočil na hranici 56kbps. A to nemluvím o potřebných znalostech. Prase znám akorát z obrázků a nemám zdání, čím bych ho krmil. Docela pěkně to popisuje článek na živě.cz. Když ho zkrátím, tak popisuje, že už se nesnažíme pamatovat si konkrétní fakta, ale jen jejich anotace a jak je najít. Kdybych potřeboval farmařit, vím o velmi zajímavém projektu opensource farmaření, který zpracoval všechny potřebné informace. Nikdy jsem se tomu nevěnoval, ale kdysi jsem viděl asi 15 sekund videa, které to popisovalo a vím, jak bych ho znovu našel. Jenže to by mi bylo k ničemu, kdyby nefungovala infrastruktura.

Co si budeme povídat - v post-apokalyptické společnosti by mi ani moje specializace nebyla moc platná. Kdo potřebuje v době, kdy je problém sehnat pitnou vodu, poradit s marketingem nebo něco naprogramovat. Možná bych ale dokázal přesvědčit pár lidí, aby se nechali ode mě organizovat. To by mi asi šlo.

V každém správném zombie filmu zase do té doby spořádaní občané bez problémů "vraždí" zombíky. Jelikož nejsme v USA, kde každý má pod polštářem brokovnici, tak by se u nás ve střední Evropě používaly staré dobré úderné zbraně. Úplně se vidím. To by zvládala možná moje babička z vesnice, která běžně porážela domácí zvěř k obědu. Já se včera 10 minut rozhodoval, jak správně udeřit pavouka, aby už nemohl opětovat útok. Pavouk navíc vyhrál - přechytračil mě.

Budu zkrátka doufat, že takový konec světa nikdy nepřijde. Protože kdyby ano, tak dopadnu přesně jako černoch v každém americkém katastrofickém filmu, které umře hned v prvních pěti minutách, jen aby režisér ukázal, jaké pako to bylo.



O blogu
Blog o provozování eshopů a technologickém zázemí.
Aktuálně řeším hlavně cloud, bezpečnost a optimalizaci rychlosti.

Rozjíždím službu pro propojení eshopů s dodavateli.