Eshopové polopravdy

Narazil jsem teď na článek o e-shopech na iDnesu a jako obvykle jsem se u toho krásně rozčílil. Hned se s vámi tudíž musím podělit. Jde o článek Vánoční nákupy přes internet plaťte na dobírku. Nenaletíte.

Celý článek působí dojmem, jako by ho psal řadový zákazník ze svého pohledu a navíc na to dostal dotaci od Apeku.

Omyl 1: Dobírka, záruka bezpečí

Jak nadpis napovídá, tak radí čtenářům, aby objednávali na dobírku, aby měli jistotu, že jim zboží skutečně dojde. Na první pohled je to logické, protože platíte, až když vám něco skutečně přijde. Jenže – co když přijde úhledně zabalená cihla? Dobírka tedy nic neřeší.

Proti tomu bych postavil platby kartou. Pokud je platební brána od některé z bank, už máte záruku, že prodejce není nějaký Pepík z Horní Dolní. Zavádět platby kartou (nepočítám-li PayPal a podobné brány) není záležitost na 10 minut. Je potřeba podepsat smlouvy s bankou, mít určité technické zázemí apod. Navíc je převod peněz okamžitý, takže žádné zdržení. Nemluvě o tom, že poštovné pak bývá levnější.

Bezhotovostní převody – ať už kartou nebo převodem – jsou navíc zpětně poměrně slušně dohledatelné. U dobírky je to horší.

Omyl 2: Plaťte při nejvyšším zabezpečení

Článek nabádá, aby zákazník platil jen obchodě, který má SSL, které zabezpečí bezpečný přenos čísla karty. Možná ano, ale má to jedno velké ale. Je sice hezké poslat své číslo karty obchodníkovi zabezpečeně, ale právě skutečnost, že obchodník má číslo karty mi přijde jako riziko. Místo toho mohli čtenářům doporučit, aby číslo karty zadávali jen do formulářů bank s platným SSL certifikátem.

Omyl 3: Bezpečné obchody jsou jen ty, které jsou v Apeku

K tomu ani není co dodat. Obchody v Apeku jsou možná ověřené, otázkou je jestli o dobré. Určitě ale neplatí, že pokud eshop odmítl platit 12 000 Kč ročně, tak je nebezpečné v něm nakoupit. Potom členský příspěvek vypadá spíš jako výpalné.

Ve zkratce: Nemám rád tyhle články, kde se autoři odkazují na nejmenované odborníky. Naprosto v tom vyniká televize Nova. Tam stačí, aby se zmínili o něčem neúplně, případně úplně blbě a pak žije půlka národa v omylu.